Husarský kousek předvedli o posledním předvánočním víkendu chlapci v dresech SK Liapor Witte, když na Poslední smeči na Pankráci obhájili loňské vítězství. Vyhrát tenhle prestižní turnaj dvakrát po sobě dokázaly z českých klubů akorát v letech 1984/85 Hloubětín a v letech 1997/98 Kobylisy.
Cesta k triumfu přitom rozhodně nebyla lehká. Pankrácký mítink bývá tradičně velice kvalitně obsazený a navíc si s naší trojkou zašpásoval los. "Na Pankráci nejsou slabí soupeři, scházejí se tu nejlepší klubové trojky z české extraligy a laťku výkonnosti zvedají Slováci, ale co je moc, je moc. Ve skupině, kde se v neděli dopoledne hrálo o postup do semifinále, na nás čekala áčka Modřic, Košic a Čakovic a k tomu černý kůň turnaje v podobě trojky pražského Startu, která v kvalifikaci porazila áčko Šacungu v sestavě Doubrava, Stejskal, Holub a Kanda," vypočítává překážky na cestě do semifinále lídr karlovarské sestavy Jan Vanke.
Překážky jsou ovšem od toho, aby se překonávaly, a tak naše trojka sbírala jeden skalp za druhým, do semifinále postoupila z 1. místa ve skupině a po výhře nad B trojkou Šacungu byla ve finále, kam ze druhé strany pavouka postoupila A trojka Košic. Stejně jako loni, i letos si tedy o trofej nejvyšší zahrály týmy z opačných konců bývalého Československa, dokonce i ve stejných sestavách, a stejně jako loni se museli šampioni z východního Slovenska sklonit před uměním nohejbalistů ze západu Čech. "Ten skalp má samozřejmě daleko větší cenu, než loňský. Za první jsme hráli pod dost velkým tlakem, protože získat titul je sice těžké, ale obhájit ho je vždycky těžší. A za druhé - porazili jsme aktuální mistry Evropy, a porazili jsme je hned dvakrát. Měli jsme je totiž už ve skupině, kde jsme dvousetový zápas vyhráli na skóre míčů," říká s notnou dávkou hrdosti karlovarský kapitán.
Sám by samozřejmě na výhru nestačil ani proti daleko lehčím soupeřům. "Řekl bych, že největší podíl na našem triumfu měl Michal Kokštein se svojí fantastickou, troufám si říct bezchybnou nahrávkou. To už bych byl pořádný trouba, kdybych z takových balonů nezasmečoval," přiznal Vanke a dodal: "Stejně tak důležitá byla excelentní hra v poli Jirky Dvořáka a lví podíl na úspěchu naší trojky má i střídající Honza Kubát, který při svém comebacku po delší pauze dokázal, že svou roli blokaře pořád ještě nezapomněl."